Kraniosakrální terapie

 

Relaxační a jemně masážní technika, při které se terapeut naladí na Váš kraniosakrální rytmus (rytmus označovaný také jako "primární respirace") a zjišťuje případné bloky a nepravidelnosti. Poté se zaměří na co nejvyšší možnou harmonizaci Vašeho kraniosakrálního rytmu a aktivizaci vlastních samoléčebných schopností těla.

Terapie probíhá vleže na lehátku (pokud tomu nebrání stav klienta - v poloze na zádech), klient je pokud možno oblečen do pohodlného oděvu. Terapii provází příjemná relaxační hudba. Terapeut jemně přikládá ruce, sleduje a harmonizuje stav kraniosakrálního rytmu. Celková délka terapie je cca 1 hodina.

Při práci s dětmi je délka terapie přizpůsobená věku dítěte, není nutné, aby dítě vydrželo hodinu ležet na lehátku. Důležitá je především spolupráce s maminkou (či jinou pečující osobou).

 

Kde Kraniosakrální terapie pomáhá především?

  •  Bolesti zad a páteře (výhřezy plotének, skolióza…)
  •  Bolesti hlavy, migrény, poruchy rovnováhy
  •  Depresivní stavy, úzkosti, strachy…
  •  Únavový syndrom, nespavost, poruchy učení, dyslexie…
  •  Nemoci imunitního systému
  •  Poruchy centrálního nervového systému (autismus, Parkinsonova, Alzheimerova choroba aj.), poinfarktové stavy, roztroušená skleróza…
  •  Šilhání, šelesty a pískání v uších
  •  Dysfunkce končetin, poruchy motorické funkčnosti
  •  Stavy po fyzických a psychických traumatech (včetně porodního traumatu), pooperační stavy
  •  Podpora procesu osobního růstu, jelikož se jedná o techniku relaxační až téměř meditativní, napojení na vnitřní moudrost vlastního těla

Kontraindikace

 

Je možné tvrdit, že v KST neexistují žádné obecné kontraindikace, nicméně někdy je kontraindikováno použití určitých postupů v konkrétních situacích. Je to například vysoký krevní tlak, stav po infarktu, nitrolebečním krvácení nebo aneurysmatu. Zde není vhodné používat techniky zvyšující tlak na lebku. Samozřejmě v případě akutních stavů (nitrolební krvácení,  mozková příhoda...) je na místě nejprve vyhledat lékařskou pomoc a teprve po stabilizování stavu podpořit proces uzdravování kraniosakrální terapií.

Co se týče těhotenství, nepanuje mezi terapeuty jasná shoda. Já s těhotnými ženami pracuji, jelikož se mi osvědčilo použití kraniosakrální terapie ve třetím trimestru. Kraniosakrální terapie pomáhá k lepšímu naladění se matky na dítě, porod bývá klidnější a zmírňují se i nepříjemnosti spojené s koncem těhotenství (otoky, bolesti zad...). V prvním trimestru bych použití KST spíše nedoporučila, ne snad, že by KST mohla plodu ublížit, ale jde spíš o prostou ochranu "dobrého jména KST". Pokud by u maminky došlo ke spontánnímu potratu, bohužel by se kritika mohla snést na hlavu terapeuta. 
Techniky kraniosakrální terapie je možné používat již od narození, já ovšem pracuji až s dětmi staršími tří měsíců.  Pokud některá z maminek chce pracovat s miminkem již po narození, ráda jí ukážu techniky, které může s úspěchem doma používat a sama tak miminko podporovat směrem ke zdraví. (Týká se to především miminek předčasně narozených, miminek s vrozenými vývojovými vadami, po těžkých porodech, apod.)

Bod zlomu v procesu uzdravování

 

Někdy se mohou během KST objevovat staré příznaky nebo zesílit stávající potíže, což signalizuje, že tělo prochází reorganizačním procesem. Tyto akutní reakce, které jsou někdy označovány jako Bod zlomu, mohou být důsledkem snahy těla zbavit se zranění či traumatu. Může také dojít k vylučování starých toxinů, což se může projevovat dočasným průjmem, nevolností, nachlazením, akutní horečkou nebo i kožními problémy, jako jsou vyrážky. Je to však součást přirozeného ustalování rovnováhy a uzdravování. Pokud jsou reakce velmi silné, může terapeut zmírnit tempo léčby.

Michael Kern (významný kraniosakrální terapeut) ve své knize Dech života popisuje svůj první dojem z ošetření takto:

"Nejvíce si vybavuji, jak jsem se cítil "vyslyšen". Nebylo to ale díky nějakým slovním ujištěním nebo účastnému naslouchání - i když na ty také jistě došlo - , spíše jsem se tak cítil proto, že se mne nikdo nikdy takovým způsobem nedotýkal. Terapeut mi položil ruce na hlavu tak, že se jí sotva dotýkaly, a tiše je tam nechal ležet, jako by na něco vyčkával. Nikdy jsem nezažil takový lehký a  přitom pronikavý dotek, ani jsem nebyl v tak blízkém a přitom prostorném kontaktu s druhou osobou. Připadalo mi, jako by v tom kontaktu držel celou mou bytost - mysl, tělo i srdce. "